Vlastnictví podniku Walter

Zdeněk Sedláček
Psáno v roce 2009 a 2010

Velikost základního kapitálu a struktura vlastníků jsou pro každý podnikatelský subjekt dominantními prvky. Velikost kapitálu má nejsilnější vliv na rozsah podnikání od malého živnostenského ke většímu průmyslovému. Jeho velikost však nemusí být rozhodující, peníze si je možné i půjčit, pokud se najde někdo, kdo optimistickým záměrům uvěří. Složení společníků a rozdíly jejich vlastnických podílů mají silný vliv na spektrum zájmů, způsob řízení a přijatá rozhodnutí. S velkým časovým odstupem a pro nedostatek relevantních informací proto následující stručný popis změn ve vlastnictví Waltrovky v průběhu jednoho století může být jen částečným vnějším pohlédnutím do složitých vztahů a situací, ve kterých se prolínaly rozdílné zájmy a životní osudy účastníků.

1. Zakladatel podniku Josef Walter

Josef Walter (nar.18.12.1873)  začal svoji úspěšnou kariéru v roce 1898 ve svých 24 letech s výučním listem strojního zámečníka, tedy jako živnostník. Bylo to v malé pronajaté dílně v Praze Smíchově o výměře 20 m2. Zařízení této dílny tvořil jeden soustruh vlastní výroby, jedna vrtačka, výheň, kovadlina a drobné stolní nářadí. Provozní kapitál představoval 50 zlatých rakouské měny.  Nejdříve  opravoval váhy a jízdní kola, postupně začal jízdní kola vyrábět z nakupovaných součástek a vyrábět motorová kola. Po dvou letech přestěhoval dílnu do nových místností, kde byl již zaveden elektrický proud. Walter prokázal svoji vysokou odbornost zdokonalením tehdejší konstrukce a měl i obchodní talent. Skutečný rozvoj však nastal až v dalších nových dílnách Na Zatlance. Jednalo se již o malou továrničku, kde bylo v roce 1905 vyrobeno 30 motocyklů.. Od roku 1909 zkoušel dodávat první automobil, ale největší úspěch byl dosažen s výrobou tříkolek  od roku 1909. Pro jejich cenu i kvalitu měl tolik objednávek, že nemohl všem zákazníkům vyhovět. Bylo proto nutné výrobu opět rozšířit o další prostory. Protože mu vlastní prostředky nestačily, smluvně se spojil  s firmou Breitfeld-Daněk z Karlína. Ta se pro neshody neosvědčila a Walter proto se  svými přáteli a příznivci dnem 1.prosince 1911 (ustavující schůze 7.října) založil společnost s ručením omezeným Josef Walter a spol. Společníky se mimo jiné stali: stavitel Antonín Šimek, profesor Ing. Šimek, ředitel smíchovského pivovaru K. Vendulák, ředitel Josef Tvrzský, majitel koželužny V.Tvrzský, ředitel Weingartner, statkář J.Březnovský, Vítězslav Kumpera a asi 15 dalších. Josef Walter podnik vedl jako ředitel, protože zřejmě měl nejen velké technické nadání, ale také podnikatelský rozhled a organizační schopnosti. Základní kapitál činil 410 000,- korun.

Společnost se rozhodla postavit nový podnik tak, aby vyhovoval neustále rostoucím kapacitním požadavkům. Vhodné místo bylo vybráno na pozemcích statkáře Březnovského, jednoho ze společníků. Jednalo se o pozemky v Jinonicích, kde existovalo dost prostoru pro další rozvoj i do budoucnosti. Stavební firma dalšího společníka Antonína Šimka začala se stavbou a dokončila ji v roce 1913. Další rozvoj kapacit podniku lze také charakterizovat zvýšením základního kapitálu dne 17.listopadu 1914 na 700 000,- korun  a k datu 28.dubna 1917 na 950 000,- korun. Brzy po skončení války dne 29.června 1919 byla společnost přeměněna na akciovou s názvem „Akciová továrna automobilů Josef Walter a spol.“, jejíž základní kapitál byl 2 000 000,- korun. Za necelý rok, ke dni 21.května 1920, byl opět zvýšen na 4 000 000,- korun. Rozvoj továrny kladl vysoké nároky na její řízení a proto do podniku nastoupili tři noví vedoucí pracovníci z Českomoravské strojírny, ředitel Ing. Jan Novák, komerční ředitel Theodor Svoboda, vedoucí dílen Ing. Otomar Benák a vrchní mistr Kamil Polívka. Vedoucí postavení Josefa Waltra se sice nezměnilo, ale bylo oslabeno. Ke dni 30.ledna 1922 správní rada schválila následující text ujednání ze dne 25.ledna 1922:

Podepsaní členové správní rady firmy J.Walter a spol. Jinonice učinili dnes, s výhradou schválení správní rady, následující ujednání s panem ředitelem Josefem W a l t r e m:

Pan ředitel Josef W a l t e r opouští své dosavadní místo ředitele továrny J.Walter a spol. na vlastní žádost, a sice pod následujícími podmínkami:

Panu řediteli W a l t r o v i bude vyplacen ve dvou lhůtách jeho roční plat ředitelský per Kč 60 000 a zaručen minimální podíl na zisku per Kč 20 000, a sice dne 1.února 40 000, dne 1.července 40 000 Kč.

Mimo to bude okamžitě dodán panu řediteli Waltrovi automobil téže typy a za tutéž cenu, jak svého času obdrželi ostatní členové správní rady.. Cena již byla panu řediteli Waltrovi fakturována. Dále náhradou za dosavadní naturální byt bude používati do konce roku 1922 pan ředitel Walter byt pana ředitele Nováka na Smíchově. Ku přestěhování zapůjčí firma panu Josefu Waltrovi zdarma svůj nákladní automobil.

Skončeno a podepsáno.

J. Walter v.r
.K. Vendulák v.r.
V. Kumpera v.r.“

Správní rada text jednomyslně schválila, ale zapsala ještě následující dodatek:

„… pan ředitel Walter potvrzuje, že mimo nároky z ujednání plynoucí nepřísluší jemu z důvodů ředitelského úřadu a poměru služebního vůbec za firmu J.Walter a spol., akciová továrna automobilů v Jinonicích, žádných jiných, a jméno jakékoliv nebo právní důvod jakýkoliv majících požadavků ani za uplynulou, ani za budoucí dobu.“

Josef Walter podepsal i tuto doložku. Zůstal sice ještě členem správní rady, ale ta dne 10.dubna 1922 přijala jeho rezignaci. Přípisem ze dne 11.dubna 1922 mu poděkovala „co nejsrdečněji za veškerou přízeň a péči“ a požádala ho, „aby i nadále zůstal příznivcem závodu“.

Pokud by někoho napadlo nějaké srovnání s nyní používaným termínem „zlatý padák“, asi by nebylo přiměřené. Snad se spíš jednalo o přiměřené odstupné. Josef Walter dál zůstal méně významným akcionářem. V podniku nesoucím jeho jméno sice takto skončil, ale v podnikání pokračoval. V Košířích si postavil továrnu na ozubená kola, která velmi dobře prosperovala.

Současně je pravděpodobné, že jeho odchod z továrny, kterou zakládal a vedl, mohl být i pro něj osobně jakýmsi životním mezníkem a východiskem vyplývajícím z nové a mnohem složitější situace v podniku a že souvisel i se silným oslabením poválečné konjunktury po roce 1920, která byla oživena až v roce 1924. Rozsah a způsob podnikání směrem k novým možnostem tehdejší tržní situace i nové požadavky na způsob řízení si mohly vynutit toto oboustranně přijatelné řešení. Dle všech dochovaných informací si výsledky jeho životní práce a vlastní osobnost a schopnosti zaslouží sympatie i úctu. Josef Walter zemřel dne 15.ledna1950 a je pohřben v oddělení AI hřbitova Na Malvazinkách, číslo hrobu 251.

2. Pokračovatel Vítězslav Kumpera

Vítězslav Kumpera st. (1876 až 1952) byl jedním ze společníků Josefa Waltra při založení společnosti s ručením omezeným v roce 1911 i při její přeměně na akciovou společnost v roce 1919. Podle dochovaných svědectví, pravděpodobně více či méně subjektivních, začal rozšiřovat svůj majetek v období první světové války. Jednalo se o věno manželky a koupi činžovního domu v Praze od jejího vzdáleného příbuzného. Stal se společníkem továrníka Massnera, majitele koželužny v Novém Kníně, která dodávala vydělané kůže pro armádu. Po válce ceny kůží několikanásobně stouply, ale hlavními zákazníky byli drobní výrobci obuvi, kteří však neobstáli v konkurenci se strojní výrobou v Baťových továrnách. Továrník Massner proto vyhlásil úpadek. Finančně prý Massner s Kumperou neprodělali, protože měli dost pohledávek u drobných zákazníků, výrobců obuvi. Úpadkem pro Kumperu také prý skončila autodopravní společnost založená s Čechoameričanem Voskou. Byl také zakladatelem továrny Palaba na baterie a Trezoria na pokladny. Je ale jisté, že Kumpera měl v roce 1922 jako člen správní rady silný podíl na odchodu Josefa Waltera z vedení akciové společnosti Walter, a je pravděpodobné, že už v té době mohl kalkulovat s jejím pozdějším ovládnutím. Angažoval se i ve vedení Autoklubu a Aero-Clubu.V roce 1923 se v továrně začal vyrábět první licenční letecký motor BMW o výkonu 195 ks, o rok později už vlastní hvězdicový motor. Kumpera měl dva syny, Antonína, který vystudoval techniku, a Vítězslava, který se stal právníkem. V roce 1926 ostatní akcionáři s odvoláním na vzájemnou dohodu o postupném střídání ve správní radě Vítězslava Kumperu st. do správní rady nezvolili. Ten to ale pokládal vzhledem ke svým zásluhám za nevděk a začal skupovat akcie od ostatních akcionářů. Zřejmě rychle získal majoritu, protože již v roce 1927 jako předseda správní rady prosadil do správní rady také oba své syny. Strojní inženýr Antonín Kumpera se po odchodu Ing. Jana Nováka do Škodovky stal generálním ředitelem a právník Vítězslav obchodním ředitelem. Rozvoj podniku lze opět doložit zvyšováním základního kapitálu na 7 000 000 Kč v roce 1925, 8 400 000 Kč v roce 1926. V lednu 1932 se změnil název společnosti na „Akciová společnost Walter, továrna na automobily a letecké motory“ se základním kapitálem 16 000 000 Kč.

Převzatý text odkazu z webové stránky motonostalgia.sweb.cz/postavy:

Vítězslav Kumpera, předseda správní rady letecké továrny Walter, která až do nedávna vyráběla i automobily, měl mimo svých dvou synů ještě třetí dítě, které velmi miloval. Byla to Liga československých foto Vítězslav Kumperamotoristů, kterou založil a jejímž byl předsedou a duchovním otcem po celou dobu její plodné existence. Liga se rozešla, aby její členstvo vstoupilo do jednotného autoklubu a president Kumpera odešel na odpočinek. Všude bude scházet jeho rozšafný hlas a pomocná ruka. Odměnou za jeho organisační práci je mu láska všeho členstva.  President Kumpera je pražský rodák. V mládí hrával kopanou a závodil na kole. R. 1903 jezdil na motocyklu. Od r. 1908 má vůdčí list na automobil. Za 30 let najezdil statisíce kilometrů a nikdy neměl ani nejmenší nehodu. Před 30 lety stal se také pokladníkem dnešního Autoklubu. Tehdy mu Dr Miřička předal celý klubovní majetek v krabičce od viržinek. Bylo to 320 K. Za války byl důstojníkem autovojska. Vychoval tehdy 1000 řidičů. – Roku 1912 koupil podíl firmy Walter, která počala r. 1913 stavět automobily. V témže roce ujel na Walteru v Alpách za 3 dny 2700 km. Po válce byla firma přeměněna na akciovou společnost a počalo se se stavbou leteckých motorů. Od r. 1926 je předsedou správní rady.

Založil také známou továrnu Palaba (baterie) a Tresoria (pokladny), jakož i Autodopravní společnost. Byl vedoucím činovníkem Aero-Clubu, Česko-švédské společnosti, hlavního stanu červeného kříže a vyznamenán švédským králem. Je členem stálé silniční rady. Říkají mu tam „živá silniční mapa“, jak dobře zná silnice. K mladým lidem má srdečný poměr. Má rád knihy a miluje jízdu automobilem. Řídí vždycky sám. Jedinou a největší jeho vášní byla Liga. Miloval ji a ona milovala jeho. Byl jí obětavým předsedou a zkušeným lodivodem.

V roce 1934 se Ing. Antonín Kumpera (nar.10.7.1901) žení s Jugoslávkou Olgou Georgijevičovou (nar.11.12.1916). Svatba prý byla dostaveníčkem pražské elity i diplomatického sboru. Letadla vysokoškolského aeroklubu, kterého byl ženich předsedou, kroužila nad svatebním průvodem. Novomanželé odjeli v bílém kabrioletu Royal Walter a na svatební cestu po Evropě v růžovém stejné značky. Vítězslav Kumpera st. si v té době postavil honosnou vilu na Nikolajce s výhledem na celou Prahu. V roce 1937 koupil Ing. Antonín Kumpera za dva mil. Kč zámek v Kolodějích a vlastnil další pozemky a domy nebo vily v Praze a okolí.

Během druhé světové války byl výrobní program plně podřízen potřebám německé armády a k tomu bylo změněno i řízení podniku. Do Waltrovky dosazen německý zmocněnec Gustav Klestil. Byl rodilý Vídeňák, který se po absolvování vojenské akademie stal důstojníkem z povolání v československé armádě. Z ní odešel a pravděpodobně působil už před válkou v zahraničí pro Německo.

Dne 14.března 1941 byla část dosaženého zisku použita ke zvýšení základního akciového kapitálu na 33 600 000 Kč a rozšíření podniku o další velké výrobní prostory.

Na konci války v době Pražského povstání se zaměstnanci Waltrovky zúčastnili bojů v okolí. V továrně se objevil i Ing. Antonín Kumpera a pronesl „vlastenecký“ projev. Ještě v květnu byla zvolena zaměstnanci závodní rada. V říjnu 1945 byli jmenováni členové národní správy, kteří

nadále závod vedli. Ředitelem podniku byl Ing. Stanislav Rejna. Dnem 1.června 1946 byl podnik znárodněn a začleněn do nového národního podniku „Letecké závody“.

V prosinci 1945 byli na základě zjištění komise ministerstva průmyslu pro obvinění z finančních machinací velkého rozsahu, tj. v řádu desítek milionů, všichni tři Kumperové zatčeni. K soudu nedocházelo, snad i pro intervence jejich přátel. Vyšetřující orgány a soudy měly v té době pravděpodobně hodně naléhavějších obvinění z kolaborace s německými okupanty. Z vyšetřovací vazby byl proto nejdříve propuštěn Vítězslav Kumpera st. a v roce 1947 i oba jeho synové. Zaměstnanci sice proti propuštění protestovali jednomyslně odhlasovanou rezolucí odeslanou ústředním orgánům státu, ale k soudnímu jednání nedošlo, protože Kumperové emigrovali do Jižní Ameriky. Ing. Antonín (Teny) Kumpera nakonec žil ve Švýcarsku se svou druhou ženou (dcerou Emila Ackermanna, majitele firmy Emack, obchodně zastupující švýcarské podniky i pro ČR) a zemřel 19.3.1990 ve svých 89 letech.

3. Období vlastnictví státu

Továrnu WALTER od roku 1946 ovládal a řídil stát prostřednictvím svých ústředních orgánů. Způsob řízení odpovídal tehdejší filozofii jednoznačného kladného účinku „plánovitého řízení národního hospodářství“ na rychlý rozvoj celé společnosti. Konkrétní plánované úkoly pro podniky stanovovaly nejprve „hlavní správy“ ministerstva, později transformované na sdružení nebo ředitelství jednotlivých výrobních oborů. Pro národní podnik Motorlet to bylo ředitelství s názvem AERO, ve kterém byly zařazeny všechny podniky vyrábějící letadla a potřebné subdodávky. Hospodářská izolace od západních států vyvolala řadu problémů a změny při obchodně politickém rozhodování o výrobních programech podniků. V podniku došlo k významným změnám ve způsobu řízení i personálním změnám v jeho vedení. Od roku 1951 do roku 1954 byl ředitelem podniku Jan Štochl. Jeho nástupcem byl respektovaný Jaroslav Janák, který ve funkci skončil odchodem do důchodu v roce 1970. Podniku byla plány ukládána výroba proudových motorů pro vojenské účely a dodávky pístových motorů pro civilní určení byly tak snižovány až zastaveny.

Příslib vytvoření efektivnějšího hospodaření státu a tím i vyšší životní úrovně se nedařilo plnit, protože různé zkoušené modely řízení hospodářství nepřinášely proklamované výsledky. Zvlášť pro Československo to bylo traumatizující, protože přímo sousedilo s Německem, jehož hospodářství válkou mnohem více zasažené, bylo rychle a dobře obnoveno. Nespokojenost s politikou vedení státu vyústila v pokus o změnu, později nazývaný „Jaro 1968″, kdy skupina reformně orientovaných funkcionářů Komunistické strany vyhlásila „Akční program“ obsahující demokratizaci státu i tržní usměrňování ekonomiky. Dne 21.srpna 1968 došlo k známé vojenské intervenci pěti států do Československa. Vstupem Gustáva Husáka do vedení Komunistické strany dne 17.dubna 1969 začalo období tzv. „normalizace“, která znamenala zastavení reformních snah a návrat k tzv. „reálnému socialismu“. V podniku, který měl v té době asi 4300 zaměstnanců, došlo z politických důvodů k významným personálním změnám vedoucích pracovníků. Po krátkém působení Ing. Jaroslava Tučka ve funkci ředitele do roku 1972 se stal ředitelem podniku Zdeněk Horčík, který v ní zůstal až do roku 1989. Jeho nástupcem byl Ing. Josef Krča až do roku 1994. Turbovrtulové motory řady M601 a M602 byly sice používány v letadlech civilních, ale jednostranné obchodní zaměření na tehdejší Sovětský svaz a státy východního bloku zůstalo.

Už před listopadem 1989 došlo k politickému rozhodnutí o zrušení generálních ředitelství a hospodářské samostatnosti tehdejších jednotlivých státních podniků. V té souvislosti byl uzákoněn princip volby ředitelů podniků zaměstnanci. V leteckém průmyslu byl ale rozhodnutím ústředních orgánů státu vytvořen jeden státní podnik AERO, ve kterém téměř všechny podniky zůstaly. Měl mít jakousi funkci koncernu. Jeho ředitelem byl zvolen Zdeněk Horčík, dosavadní ředitel podniku Motorlet. Toto uspořádání vydrželo sice jen velmi krátce, ale došlo k jednomu rozhodnutí, jehož následky byly v dalších letech silně svazující a komplikující. Zápis vlastnictví všech pozemků v majetku jednotlivých koncernových podniků byl v katastrálních úřadech převeden na vlastnictví státního podniku AERO. Tím byla snížena účetní i skutečná hodnota základního kapitálu jednotlivých podniků a zkomplikováno jednání o jejich pozdější privatizaci po roce 1990. Významné problémy a souvislosti období celospolečenského vlastnictví alespoň částečně popisují nebo vyplývají z obsahu jednotlivých stati tohoto sborníku, ale jejich analyzování není předmětem takto sestaveného sborníku.

Historický výpis z obchodního rejstříku státního podniku Motorlet

Protože byla otevřena možnost vstupu zahraničních podniků na vnitřní trh, byly podniky vystaveny konkurenci téměř z celého světa, a většina se dostala do obtížně řešitelné situace. Rozpad východních trhů, na které byly dodávky letadel s motory z Motorletu převážně orientovány, vyústil do velmi obtížně řešitelné obchodní a tím i ekonomické a finanční situace. Dobře míněné rady jako „najít si jiné trhy“ atp. nemohly, zejména v krátké době, mít úspěch. LET Kunovice jako hlavní odběratel motorů M601 na tom byl s platební schopností ještě hůř. Řešení se proto hledalo především ve vstupu zahraničního investora, nejlépe „strategického“. Tím slovem se rozumělo ve světě a oboru významného, majícího finanční prostředky na zaplacení i schopnost Motorlet podnikatelsky revitalizovat.

Na základě nově přijatých zákonů byl restituován (navrácen) majetek zestátněný po 25.únoru 1948 a postupně privatizována většina státních průmyslových podniků.

Informace o požadavku restituce majetku původním vlastníkům podniku WALTER je následující:

Požadavek restituce majetku podniku WALTER od rodiny Kumperů byl sdělen dne 30.září 1991 dopisem Vítězslava Kumpery, ve kterém píše:

„vyzývám Vás k vydání nemovitostí Vaší továrny se stavebními parcelami, neboť tyto vlastnil můj otec Ing. Antonín Kumpera, který zemřel dne 19.3.1990. Veškeré pozemky s nemovitostmi přešly na stát vyvlastněním, avšak domnívám se, že v rozporu s tehdy platnými předpisy, takže je dán důvod vydání ve smyslu ust. §6 odst.1 písm.k) zákona č.87/1991 Sb.“

Odpověď právního oddělení byla následující:

„Pokud jde o způsob, jak přešel majetek akciové společnosti WALTER, továrny na automobily, na stát, uvádíme, že tento majetek byl znárodněn zestátněním na základě dekretu prezidenta republiky č.100/1945 Sb. ze dne 24.10.1945. Tento dekret se na majetek akciové společnosti WALTER, továrny na automobily, vztahoval proto, poněvadž šlo o podnik průmyslu kovodělného s více než 500 zaměstnanci podle průměru stavů ke dnům 1.ledna let 1942 až 1944 podle §6 odst.1 č.6 tohoto dekretu. Vyhlášení znárodnění Akciové společnosti WALTER, továrny na automobily, bylo provedeno vyhl. č.105 Úředního listu 1946 ze dne 27.12.1945. Jelikož nám není známa žádná skutečnost, která by prokazovala, že znárodnění Akciové společnosti WALTER, továrna na automobily, bylo provedeno v rozporu s tehdy platnými zákonnými předpisy, nemůžeme Vaší výzvě k vydání věci ve smyslu ust. §5 odst.1 zákona č.87/1991 Sb. vyhovět.“

Restituce majetku potomkům rodiny Kumperů ale pokračovaly u těch částí, které byly původně v jejich osobním vlastnictví. Největší nemovitý majetek představoval zámek v Kolodějích, který zůstal ve vlastnictví státu. V roce 2008 byl synovi Ing. Antonína Kumpery po dlouhém restitučním řízení soudním rozhodnutím vrácen. Důvodem rozhodnutí soudu bylo zjištění, že v roce 1948 byl Ing. Antonínu Kumperovi zámek konfiskován protiprávně, protože dle dokumentu Národního výboru v Kolodějích prý „s Němci nespolupracoval a byl dobrým Čechem.“

Pohled na vstup do zámku v Kolodějích

Dle informaci uveřejněných v tisku byl na začátku roku 2010 zámek Koloděje Vítězslavem Kumperou prodán české právnické osobě přibližně za částku 230 milionů Kč.

Pohled na původní budovy centra společnosti

4. Privatizace WALTER a.s

Období po roce 1989 je etapou nejvážnější krize v historii podniku WALTER. Ze státního podniku se stal dceřinou společností akciové společnosti AERO Holding, ve které byl rozhodnutím Fondu národního majetku ČR v roce 1993 svěřen výkon akcionářských práv Investiční a poštovní bance a.s. V roce 1993 vyhlásil AERO Holding a.s. výběrové řízení na strategického partnera pro Motorlet a.s., ale bylo neúspěšné. Také deklarovaný vstup českého podnikatele Ing. E. Foulda skončil před realizací jeho tragickou smrtí. I další pokusy a záměry o jednání s finančními investory nebyly realizovány. V roce 1995 vstoupil na základě pověření představenstva AERO Holding do vedení podniku Motorlet Ing. Václav Vaněk CSc.  Byl zahájen revitalizační proces s cílem aktivní obchodní politikou a restrukturalizací výroby podnik finančně konsolidovat.

Výsledky hospodaření společnosti WALTER v uvedeném období byly následující:

Rok 1995 1996 1997 1998 1999 2000
Prodeje 188 780 325 692 577 492 628 022 511 655 681 834
Provozní hospodářskývýsledek -361 121 -342 923 -63 878 -769 748 -42 744 63 936
Hospodářský výsledekcelkem -408 005 -359 248 198 053 -1 223 065 -107 746 171 591
Průměrný přepočtenýpočet zaměstnanců 1 198 1 168 1 098 1 035 887 709

Jednání o vstupu strategického partnera nadále pokračovalo. V roce 1999 bylo nakonec rozhodnuto o pokračování jednání pouze se společností NOVUS Holding Corp. (USA) a Pratt & Whitney Canada. Vstup tohoto zahraničního investora do společnosti WALTER a.s. byl schválen usnesením vlády ČR č. 485 ze dne 15.května 2000.

Vyřešit velmi složitou situaci podniku určitě nebyl úkol jednoduchý. Pokračování bylo následující:

Vstup nového majoritního vlastníka NOVUS Holding Corp. (Florida, USA) prostřednictvím české právnické osoby Tark s.r.o. sice vyřešil finanční restrukturalizaci společnosti (= rozuměj převod vlastnictví pozemků na WALTER a.s a hlavně oddlužení státem v rozsahu téměř 2300 mil. Kč), ale podnikatelská revitalizace společnosti s účastí firmy Pratt & Whitney Canada se nepodařila, protože tato firma z účasti v roce 2002 odstoupila. Za koupi byla stanovena cena 165 mil. Kč, protože vklad 2 mil. USD (= v té době cca 70 mil. Kč) byl formulován jako finanční výpomoc. Jiný strategický investor získán nebyl a NOVUS Holding Corp. společnost Tark s.r.o. , která vlastnila většinu akcií WALTER a.s., v roce 2005 prodal. Dle zápisů v Obchodním rejstříku došlo následně dvakrát ke změně vlastníka na jinou právnickou osobu se sídlem v USA a dalším vlastníkem se stala společnost Pembroke Holdings, s.r.o. se sídlem v Praze. Jejími vlastníky (=společníky) je osm fyzických osob původem z Irska. Nastalo období přípravy využití nemovitého majetku společnosti Walter k developerským účelům.

K rozhodnutí příslušných státních orgánů o prodeji majetku WALTER a.s. je nutné ještě doplnit čísla hodnoty garance státu na odstranění ekologické zátěže vzniklé před privatizací v prostorách Jinonice i Stará Boleslav (smlouva s Fondem národního majetku podepsána 12.6.2001):

1.  Původní hodnota 1 280 129 000 Kč
2.  Zbytková hodnota ke dni 30.6.2008 1 270 692 655 Kč.

Min. financí v únoru 2010 uzavřelo smlouvu na odstranění ekologických škod v areálu Jinonice se společností PURUM za 560 mil. Kč. Její realizace obsahuje i demolice výrobních objektů.

Majetková struktura WALTER a.s. byla postupně změněna následovně:

V roce 2004 se od WALTER a.s. oddělila část výroby motorů jako samostatný subjekt WALTER ENGINES a.s., jejímž jediným akcionářem je FF Invest a.s. vlastněná třemi fyzickými osobami: Ing. Michalem Černým, Ing. Václavem Havlanem a Ing. Liborem Veverkou. Dle veřejně dostupných informací FF Invest a.s. přijala v roce 2007 půjčku 3,5 mil. USD k zabezpečení restrukturalizace a stěhování dceřiných společností WALTER ENGINES a.s. Dne 8.7.2008 byla zveřejněna zpráva, že společnost General Electric prostřednictvím české firmy GE Aviation Czech s.r.o. koupila aktiva společnosti WALTER AIRCRAFT ENGINES. Podmínky transakce nebyly zveřejněny. Nová společnost se přestěhovala z areálu v Jinonicích do jedné z hal v areálu společnosti Letov v Letňanech a hodlá pokračovat v podnikání v oboru turbovrtulových motorů.

V roce 2004 byla oddělena i společnost WALTER MEDICA, (výroba ortopedických náhrad) která nyní podniká pod obchodním jménem MEDIN Orthopaedics a.s. a jejím vlastníkem je společnost Medin a.s.

Bývalá společnost WALTER –Deritend a.s. (přesné lití) založená se zahraniční účastí již v roce 1991, se přejmenovala na Prague Casting Services a.s. Jejím jediným vlastníkem se stala společnost  FF Invest a.s., která dnem 1.5.2010 přešla do likvidace. Vlastníci (výše uvedené tři fyzické osoby) se ale pravděpodobně nezměnili.

WALTER a.s. existuje nadále. V roce 2009 se sloučila se společností Tark s.r.o. a se společností Pembroke Holdings s.r.o. Společnost WALTER a.s. deklarovala, že se nadále zaměřila  na „optimalizaci majetkové struktury a přípravu procesu dalšího prodeje vybraných nemovitostí a technologických zařízení v Jinonicích, Radlicích a ve Staré Boleslavi společnostem patřícím do stejné skupiny jako společnost“. Dokládá to i návrh projektu rezidenčního bydlení a podnikání  v lokalitě Jinonice pod názvem „Q5 Waltrovka“, který uveřejnila developerská a investiční společnost Red Group.

V zápisu společnosti Redgroup International s.r.o. v Obchodním rejstříku je také zapsáno zástavní právo k zajištění pohledávky ve výši 28 mil. EUR (krát 30 = 840 milionů Kč) ve prospěch Hypo banky ve Stuttgartu. Společnost má sice základní kapitál jen 200 000,- Kč, ale zřejmě její aktiva musí převyšovat výši uvedené pohledávky, jinak by zástavní právo bylo nesmyslné. Ostatně jen jimi deklarovaná rozloha pozemků nové „rezidenční čtvrti „Q5 Waltrovka“ je 250 000 m?. Byla zveřejněna i myšlenka zakomponovat v nové výstavbě i téma letectví použitím z Waltrovky uschovaných „artefaktů“ do prostoru uvažovaného muzea a restaurace. Snad se tam někdy sejdeme na prohlídce i na pivě.

Společnost začala s odstraňováním původních budov prvními demoličními pracemi, což dokladují následující snímky. První na řadě byly budovy Foja a část budovy vedení společnosti v Jinonicích, kde byla kancelář generálního ředitele a zasedací místnost. Tyto místnosti byly v roce 1937 reprezentačně zařízeny nábytkem a dřevěným vyřezávaným obložením, které bylo před demolicí odmontováno a odvezeno.

Skutečnosti, které v tomto textu a přílohách pro některou z uvedených společností vyjadřují určitý stav v daném období, podléhaly a dále podléhají častým aktualizacím. Je velmi pravděpodobné, že u nich bude docházet k dalším změnám. Spíše výjimečná je skutečnost, že akciová společnost WALTER (jako právnická osoba) v roce 2011 dovrší sto let své existence, i když ve zcela jiné podnikatelské  podobě. Josef Walter jako živnostník začal podnikat už v roce 1898. V pochybnostech lze předpokládat, že veřejné finanční prostředky stálo ukončení podnikání v oboru letadlových motorů v Jinonicích dost, možná až moc.

Následující přiložené fotografie a kopie listinných dokladů jen částečně dokumentují průběh popisovaných událostí a změn.

Vstup do reprezentačních prostor

Reprezentační zasedací síň

Pohled na původní budovy centra společnosti ve fázi demolice

Betonová budova ve fázi demolice

Pohled na Iranhalu před demolicí

Demolice jsou zahájeny

Prostor po demolici Iranhaly (10.října 2010)

Prostor po demolicích výrobních objektů (10.října 2010)

Slavná továrna Waltrovka v Jinonicích se přemění na luxusní loftové byty vizualizace projektu zveřejněná na iDnes.cz dne 31.10.2010velikost textu:

Stovky nových kanceláří, bytových i rodinných domů, restaurace, obchody, park nebo dlouhá promenáda lemovaná stromy. Tak by v průběhu následujících let mělo vypadat okolí stanice metra Jinonice. Red Group, vlastník 25 hektarů pozemků v Praze 5,  dokončuje částečnou demolici.   O přestavbě tohoto areálu se sice mluví už několik let, ale ekonomická krize v souvislosti s finanční náročností přestavby celého areálu plány zpomalila. Na zpomalení se podepsalo i to, že část průmyslovou výrobou zničených pozemků bylo nutné vyčistit.

Ekologicky šetrné. Nové kancelářské objekty budou využívat maximum solární energie a denního světla

Nové kancelářské objekty budou využívat maximum solární energie a denního světla. Nyní srovnáváme terén po demolici budov z východní části. S většinou těchto prací bychom měli být hotovi do konce roku, abychom ihned poté mohli začít s výstavbou hlavní administrativní budovy Campus. Tato budova by měla odclonit rušnou Radlickou ulici. Za ní bude vznikat část určená pro bydlení.  Nejdříve vzniknou v Jinonicích kanceláře, s výstavbou bytů se počítá později.

Budova Campus. Nejdříve vzniknou v Jinonicích kanceláře, s výstavbou bytů se počítá později

Plánujeme výstavbu také vilových domů, zachovány zůstanou i některé historické budovy. V nich přestavbou starých skladů vznikne luxusní loftové bydlení. První kancelářské prostory nabídneme v polovině roku 2012. Jednou z částí projektu nazvaného Q5 Waltrovka bude také náměstí, z něhož bude přímý vstup do stanice metra Jinonice. V této části se počítá i se zónou s obchody, restauracemi, kavárnami a dalšími službami pro budoucí obyvatele.