Obchodní styky společnosti WALTER s USA v předválečném období

Ing. Karel Matouš
Psáno v roce 1993

Jedním ze strategických cílů našeho podniku je proniknout svými výrobky na perspektivní trh Spojených států amerických. Nikdo z nás jistě nepochybuje, že to z mnoha důvodů není úkol snadný.

Obdobný úkol si vytýčila i předválečná společnost WALTER a.s. Těm, které zajímá historie naší společnosti, chci ve svém příspěvku přiblížit průběh aktivit i potíže, s nimiž se tehdy vedení společnosti setkávalo. Následující text se opírá výhradně o archivovanou korespondenci mezi generálním ředitelem Ing. Antonínem Kumperou a obchodním zprostředkovatelem Ing. Vilémem Friedrichem, případně i mistrem Bedřichem Švábem, který dočasně zajišťoval „servis“ motorů Walter v USA.

Historie se začíná odvíjet dne 29. 4. 1928, kdy Ing. Friedrich, letecký inženýr z Prahy-Karlína, který za provizi 6% pomáhal prosadit výrobky společnosti WALTER na trh Spojených států amerických, informuje o podrobnostech letecké výstavy v Detroitu.

Informace se týkají především konkurentů motoru NZ 120 (hvězdicový devítiválec konstruktérů Nováka a Zeithammera), na který byl výrobní program Waltrovky v té době zaměřen. Z 80 letadel v Detroitu vystavených, mělo pět motory o výkonu 120 HP. Motory o výkonu 120 HP nabízelo šest amerických firem a jedna zahraniční. Z obchodního hlediska byla situace charakterizována silnou pozicí firmy Siemens, která nabízela své motory za poměrně nízké ceny a vyzdvihovala racionální tendence a „agilitu“ domácích výrobců.

Friedrichovu pozornost upoutala drakařská firma Spartan Aircraft Comp. z Tulsy v Oklahomě, založená naftařskou společností Skelly Oil Co.(disponující kapitálem 3 až 5 miliard Kč) s cílem zvýšit touto cestou prodej svých paliv a mazadel. Vystavené třímístné letadlo Spartan s prozatímně instalovaným motorem Siemens čekalo na vhodný motor o výkonu cca 125 HP a těšilo se takovému zájmu zákazníků, že firma zamýšlela vyrábět 3 až 5 kusů týdně.

Ing.Friedrich vstoupil 21.dubna 1928 jménem firmy WALTER do jednání s prezidentem, viceprezidentem a ředitelem reklamy Spartanu. Ti už před tím absolvovali jednání se zástupci firem Ausoni, Siemens, Fairchild a chystali se k jednání s firmami Bristol, Armstrong a Lorraine.

V průběhu jednání zástupci Spartanu zdůraznili požadavek na snadnou vyměnitelnost součástek, klidný chod motoru a (z dnešního pohledu zajímavou) čistotu provozu, zaručující nerozstřikování oleje. Do budoucna projevili zájem i o motory 60 HP pro školní letadlo a 220 HP pro dopravní letadlo, při upřednostnění dodávek motorů všech tří kategorií od jedné firmy. To bylo ovšem pro společnost WALTER velice zajímavé.

Na základě úspěšného zahajovacího jednání zajel Ing. Friedrich do Tulsy prohlédnout si továrnu. V dopisu ji zhodnotil jako moderně vybavenou, dále stavebně rozšiřovanou a s dostatečnou kapacitou konstrukční kanceláře o šesti pracovnících. Zúčastnil se dvou zasedání výboru ředitelů společnosti Spartan a přesvědčil se o úmyslu společnosti trvale podnikat v letectví. Společnost dočasně používala motory Siemens, nebyla však s jejich parametry spokojena.

V dalším dopise požádal Ing.Friedrich generálního ředitele Kumperu o potvrzení své provize 6% s tím, že přiveze na pět dní zástupce Spartanu do Prahy k jednání a seznámení se zkouškami motorů (především NZ 120) na zkušebně i v letadle. Pánové měli mít též zájem o propagaci výrobků Skelly (olejů a benzinů) a o prohlídku závodů Avia a Letov, konkrétně o řešení motorových loží a zástavby motorů Walter. Spartan měl zájem o proniknutí i na český trh. Pro výchozí cenové jednání o motoru NZ 120 navrhuje Kumpera cenu 2000 dolarů s možností úpravy dolů až o 20%. Dovozní clo do USA činilo 30% ceny, dopravné z Hamburku 28 až 35 dolarů. Doprava byla později zajišťována prostřednictvím speditéra W.J. Byrnese, 25 Broadway, New York.

Návštěva v Praze se z neznámých důvodů neuskutečnila a v dopise ze dne 14. 8. 1928 sděluje Friedrich, že na poslední ředitelské radě u p. Skellyho (těchto porad se Friedrich pravidelně zúčastňoval) někteří členové vedení ostentativně žádali zevrubné vyzkoušení motorů Walter dříve, než se vůbec o opci začne mluvit. Zdá se tedy, že motorům Walter byl u Spartanu nakloněn  především prezident firmy.

Potíže s udělením certifikátu od ministerstva obchodu USA, které platnost čs. zkoušek odmítalo uznat, byly překonány politickým vlivem p. Skellyho, a tak na rozdíl od ostatních zahraničních konkurentů bylo motoru NZ 120 vydáno „plnoplatné uznání“ pro použití v civilní aviatice USA. Většina konkurentů v té době takový dokument ještě neměla.

Postavení p.Skellyho však kromě uvedených výhod přinášelo i nepříjemnosti.Občas totiž vyhrožoval, že továrnu zavře, protože aviatika není jeho jediným koníčkem. Koupil v té době jedinou vysílací stanici státu Oklahoma a věnoval se přípravě vysílacích programů.

K prvnímu vzletu třímístného Spartanu s motorem NZ 120 došlo na privátním letišti v Tulse dne 5. září 1928 ve 12 hodin 48 minut. Karburátor byl přizpůsoben na americký benzin, obsahující více lehkých frakcí.

Dne 7. září 1928 sděluje Friedrich, že Spartan s motorem Walter bezvadně dolétl do El Passa na mexické hranici.Ve stejnou dobu se ředitel Kumpera omlouvá, že pro homologaci motoru Castor před komisí MNO a účast na výstavě v Berlíně nebude moci do USA přijet. Cesta lodí v té době trvala devět dní.

Friedrich odpovídá, že i bez přítomnosti Kumpery jdou obchody dobře a projednává se rozšíření objednávky na motory Walter 60 HP, 120 HP a 240 HP (Castor). Tyto motory měly být vystaveny na výstavě v Los Angeles.

Koncem září 1928 se Friedrich zabýval myšlenkou nahradit „protekční“ certifikát dokumentem skutečně zaslouženým. Zažádal o zkoušku u Ministerstva obchodu ve Washingtonu, která měla prokázat úspěšný chod 10krát po 5 hodinách  na maximálním  režimu. Po řediteli Kumperovi požadoval zaslání motorů 60, 80 a 240 HP, které chtěl vystavit na výstavě v Chicagu. Současně nabízel obstarání licence na naftový hvězdicový motor Packard o výkonu 200 HP.

Již dne 2. října však oznamuje,  se objevila nová překážka. Před definitivním potvrzením smlouvy s firmou WALTER se do továrny Spartan dostavili zástupci firmy Siemens – ředitel Becker a generální zástupce v USA dr. Franke a nabídli velice výhodné ceny svých dodávek. Friedrich dodává, že se zasadí o to, aby půl roku trvající úsilí nebylo v posledním okamžiku zmařeno nicméně poznamenává, že mnohé náhradní díly motoru Walter (písty apod.) by se daly vyrobit levněji v USA, čímž by se na nich dalo více vydělat.

Dne 8. října Friedrich sděluje, že hrozí vážné nebezpečí, že opce nevyjde. Nejenže Siemensové  jsou ochotní výrazně snížit ceny, ale na scénu vstupuje Continental Motors z Detroitu. Tato společnost téměř dokončila motor o 350 librách hmotnosti jako Walter, ale dávající při 2000 ot/min. 150 HP a byla rozhodnuta cenově zdolat každou konkurenci.

Ředitel Brown ze Spartanu byl okamžitě ochoten jet do Detroitu přesvědčit se o výhodách nabídky a údajně chtěl vzít Friedricha s sebou. Dnes je obtížné zjišťovat, zda Friedrich nehrál na dvě strany, mnoho okolností se však zdá tomu nasvědčovat. V dopise Friedrich uvádí, že nemůže veřejně pracovat ve prospěch ředitele Kumpery, ale údajně prý nabídl Spartanu jím privátně vypracovaný projekt letadla, bude-li rozhodnuto ve prospěch nabídky Walteru. Jeho postavení ve Spartanu se prý vyvíjí k „ustavení inženýrské pozice“, i když se dosud vystříhal pokusů o její platové zhodnocení, přesto doufá, že se mu „zasloužené odměny dostane“.

Ředitel Kumpera v svém dopise ze dne 23. 10. 1928 souhlasí s homologací motoru ve Washingtonu a sděluje že pošle dva speciálně smontované motory k tomuto účelu během šesti týdnů. K tomu dodává, že právě obdržel od Spartanu objednávku na 500 motorů a že má zájem o licenci naftového motoru Packard.

Nyní však dochází ke zvratu v průběhu jednání. Sedmého listopadu 1928 Friedrich oznamuje, že na dodaných motorech Walter se objevily závady a doporučuje jejich rychlé odstranění. Z pohledu technika nebyly citované závady ničím podstatným, nicméně byl to první „černý havran“ na obzoru a vzápětí se objevily další problémy.

Wright nabídl motory 150 HP za 2250 USD, 200 HP za 2900 USD a 300 HP za 3600 USD. Walter 120 HP (NZ 120) stál se clem a režií 2200 USD a Castor nabízený za 3000 USD neměl v těchto podmínkách vůbec naději na prodej.

Za této situace bylo rozhodnuto upoutat pozornost na motory Walter propagačním letem letadla Spartan s motorem Walter NZ 120 na trati dlouhé 2250 km z Windsdoru ( u Detroitu) na Kubu. Let byl uskutečněn 26. listopadu, vzbudil velkou pozornost a byl náležitě propagačně využit. Pilot, poručík Leonardo Flo, doletěl po 18 hodinách letu do Key West na pobřeží USA tak vyčerpán, že přistál a poslední etapu 110 mil nad mořem na Kubu zdolal až v průběhu dalšího dne.

Ředitel Kumpera urguje z Prahy 20.prosince dodání fotografií a dokumentů souvisejících s letem. Oznamuje, že Waltrovka pracuje na konstrukci úplně nového, zatím utajovaného, motoru o výkonu 120 až 150 HP.

Friedrich 26. prosince sděluje, že se po měsíční cestě vrátil a našel v Tulse motory Walter v kritickém stavu: „Za své inženýrské kariéry jsem ještě nikdy nenarazil na tolik potíží a nářků najednou“. Následuje výčet vážných potíží: nouzová přistání vlivem poklesu výkonu způsobeného vytloukáním ventilových sedel, překroucením hlavní ojnice, roztříštěním pístů i válců. Toto vše se mělo projevit i na jednom z letadel poslaných na výstavu do Chicaga. K těmto neradostným informacím Friedrich dodává, že uskutečněný přelet na Kubu nebyl přerušen pro ochuravění pilota, jak bylo oznámeno v novinách, ale následkem poklesu výkonu motoru.

Proč tuto důležitou informaci podává Ing. Friedrich tak opožděně, je těžko pochopit. Pokud ovšem nedošlo k ovlivnění Friedricha konkurencí, ale to je dnes těžké posoudit.Rozhodně však rozpor mezi nadšeným dopisem z 30.listopadu a zcela protichůdným duchem dopisu ze dne 26. prosince zůstává nevysvětlen.

V dalších Friedrichových dopisech je patrná změna v jeho postoji ke společnosti WALTER, zejména v citacích typu: „……hlavní podíl viny na straně Vaší firmy (rozuměj Walteru), …újma na naší straně (rozuměj Spartanu)“ apod.

Obchod s USA před válkou

Firma Spartan prý měla tolik výdajů „s Vašimi motory, že jsme raději zastavili expedici motorů Walter. Zdejší továrny nabízejí 20 až 25% diskont továrnám a překupníkům, takže jsou asi o 10% levnější než motory Vaše“ sděluje Ing. Friedrich řediteli Kumperovi. Oznamuje kritičnost dané situace a navrhuje přemístění mistra Švába, který u Spartanu motory připravoval a končila mu platnost víza, zpět do továrny ke zdroji potíží.

V dopisech Ing. Friedricha z ledna 1929 je situace líčena velmi černě. Vyhlídky motorů Walter se prý stávají v Americe velmi špatné a v managementu Spartanu se prý projevuje nálada zrušit celou objednávku a zahájit soud americkými metodami. V citaci Ing. Friedricha by to mohlo znamenat „s vytažením všech klepů, jež by měly prasmutný vliv na reputaci továrny“. Jako ukázku poslal Ing. Friedrich do Jinonic hlavu válce motoru NZ 120 se sedlem uklepaným o 4 mm po odjetí 15 až 20 hodin provozu a přiložil hladce přetržený ventil. V přiloženém dopise vytýká, že ventil není ve své dutině chlazen solí, což prý je v USA běžná praxe. Při nočních zkouškách prý byla podle zbarvení plamenů z výfuků zjištěna nestejná karburace. Konkrétně: bohatá směs ve 4. a 7. válci, chudá směs v 8. válci. V místech extrémních teplot údajně praskaly ventily. Teorie o původu potíží v nerovnoměrné karburaci se zdá být věrohodná, zajímavé ovšem je, že u motorů provozovaných ve vlasti nejsou tyto závady hlášeny.

Ing. Friedrich pokračuje ve chmurném líčení situace, kdy v továrně Spartan prý stojí 13 letadel s motory Walter nevyexpedovaných proto, aby za nimi společnost nemusela poslat své mechaniky. V této neudržitelné situaci prý firma Spartan začíná vyjednávat o koupi nových motorů se zástupci firem Wright a Curtis.

Některé detaily v dopise obsažené jsou velice zajímavé.  Např. proměření tvrdosti Rockwelovou metodou nevykázalo podstatné rozdíly parametrů materiálu hlav v rozporu s velkými rozdíly v opotřebení sedel ventilů vytvořených v materiálu těchto hlav.

Používaný americký letecký benzin obsahoval více lehčích frakcí vyvolávajících samozápaly v porovnání s benzinem používaným v Československu. Oktanové číslo tohoto benzinu se neměřilo, šlo však o Skelly Aviation Gazoline. Jeho kritika by prý vedla k odmítnutí motoru, protože jak už bylo na začátku zmíněno, důvodem vytvoření továrny Spartan bylo mimo jiné zvýšení prodeje naftařských produktů Skelly Oil Comp.

Za této situace posílá ředitel Kumpera dopis jednomu z šéfů Spartanu p. Herndonovi. Jeho kopii se mi nepodařilo prostudovat, ale údajně na adresáta udělal dobrý dojem, zatímco další z šéfů, p. Hill, prý nadále projevoval nevstřícný postoj. K jednání s generálním ředitelem Kumperou v Praze byl vyslán jeden z ředitelů Spartanu p. Brown, který souhlasil  s možností dodávky přepracovaných hlav motorů, ale do doby odstranění závady navrhl přerušení smlouvy z důvodů neschopnosti fy Walter dodat potřebné počty motorů v původně dohodnutém termínu.

V Tulse mezitím došlo k radostnějším výsledkům při zavedení předehřívače od firmy Zenith, ale zejména při použití nového karburátoru Stromberg.

Ing. Friedrich v dopisech zdůrazňuje, že situaci v Tulse drží pouze on a nepodaří-li se jí udržet, může si pan ředitel Kumpera hledat advokáty. Nikdo jiný by mu prý za podobných podmínek zástupce nedělal.

Po dohodě s ředitelem Kumperou zorganizoval Friedrich nový let letadla Spartan s motorem NZ 120, pilotovaným opět poručíkem Leonardem Flo, na Kubu. Úspěch tohoto letu měl obnovit důvěru k motorům Walter.

Mezitím se v Jinonicích horečně pracovalo na návrhu nových hlav válců a brzy byla s upraveným motorem NZ 120 úspěšně zakončena 200 hodinová zkouška. Dne 21. února 1929 oznamuje generální ředitel Kumpera Friedrichovi úspěšné odjetí 250 hodinové zkoušky s motorem vybaveným novými hlavami válců.

Z Ameriky však došla nepředpokládaná odpověď: Spartan porušil smlouvu a nedovolil další dodávky motorů Walter. Ředitel Brown přijel do Jinonic a údajně se choval velice přátelsky. Účastnil se zkoušky upraveného motoru NZ 120, která prokázala úspěšným odjetím 50 hodin na režimu plného plynu, že motor funguje naprosto bezvadně a že ke zmenšování ventilových vůlí nedochází. Návazně měla být tato zkouška provedena ve Washingtonu s použitím amerického benzinu, aby prokázal perfektní funkci motoru s novými hlavami válců z šedé litiny a ocelovými sedly ventilů. K této zkoušce však už bohužel nedošlo.

Ředitel Brown byl povolán zpět a přes požadavky generálního ředitele Kumpery adresované p. Herndonovi na zastavení „řádění nezkušeného pana Hilla“ v záležitosti zástaveb motorů u firmy Spartan, byla další jednání přerušena.  Ředitel Kumpera sice v dopisu vedení Spartanu sděloval, že objednané motory dodá, i kdyby se měl soudit do nekonečna, ale toto sdělení zřejmě zůstalo bez odpovědi.

V tomto místě archivní záznamy končí. Z jiných zdrojů však lze zjistit, že následkem neúspěchu v obchodních aktivitách do teritoria USA měl ředitel Kumpera velké problémy se správní radou společnosti a že dokonce byla vážně ohrožena jeho pozice ve firmě. Akcionáři klasifikovali jeho počínání ve zmíněné oblasti jako hazardní. Kumpera svou pozici nakonec uhájil a jako další strategický exportní cíl byla stanovena Itálie. To už by však byla jiná kapitola.

Uvedených několik řádků z historie společnosti dokazuje, jak obtížné je pronikání na nová obchodní teritoria a že ze strany konkurence lze očekávat nemilá překvapení. Lze si jen přát, aby to, co se společnosti WALTER nepodařilo v letech 1928 a 29, se podařilo v období, které je před námi.

Redakční dodatek:

Příčiny neúspěchu dodávek do Ameriky i další okolnosti zůstávají poněkud nejasné, protože objektivně je popsat po tak dlouhém čase je velice obtížné. Ing. Antonín (často se objevuje jméno „Teny“) Kumpera se nakonec do USA rozjel sám a zřejmě se vrátil s optimismem. Z dodávek ale stejně nic nebylo. Uváděné „vážné ohrožení pozice“ Ing. Ant. Kumpery ve funkci generálního ředitele pro neúspěch obchodu s USA, které Ing. Matouš v posledním odstavci uvádí, asi moc horké nemuselo být. Jeho tatínek Vítězslav Kumpera měl ve společnosti největší majetkový podíl a byl předsedou představenstva. Určitě se ale jednalo o neúspěch, který musel mít konkrétní příčiny. Jako obvykle jich bývá víc, nemuselo to být jen střetnutí s tvrdou konkurencí. Jejich účinky se nejméně sčítají nebo i násobí.

Při hledání souvislostí jsme narazili na texty, které mohou popsanou situaci v tehdejší době dále přiblížit. Valná hromada akcionářů WALTER a.s. k hodnocení výsledků za rok 1928 se konala druhé polovině května 1929. Citace poslední části výroční zprávy je následující:

„Dříve než přistoupíme ke zprávě bilanční, považujeme též za svoji povinnost odůvodniti pánům akcionářům, proč odsunuli jsme letošní valnou hromadu až na tuto dobu. Stalo se tak pro obchodní a studijní cestu našeho generálního ředitele pana Ing. T. Kumpery do Ameriky. Pan gener. ředitel odjel do Ameriky dne 4. března a vrátil se 5. května. Ačkoliv veškerá jeho činnost v Americe nespadá do správního období této valné hromady, nemůžeme opomenouti této příležitosti, abychom několika slovy neinformovali pány akcionáře o výsledku této cesty. Náš gener. ředitel pan Ing. Kumpera přivezl s sebou z Ameriky tyto úspěchy pro naši firmu:

Zakotvil definitivně motory Walter na americkém trhu, získal nové objednávky skoro všech největších továren letadlových, vybudoval velkou základnu pro další vývoj otázky motorů Walter v Americe, o jejichž detailech nemůžeme ještě referovati, a konečně přivezl si velké zkušenosti plynoucí ze studia amerického průmyslu, které nejradikálnějším a nejenergičtějším způsobem rozhodl se v našem závodě uplatniti.  Jako resumé této cesty citujeme výrok pana gener. ředitele v nedávné ředitelské schůzi: „pánové, musel bych se hanbiti, abych se zkušenostmi a obchodními úspěchy, které jsem získal v Americe a za vaší spolupráce, které si tolik cením, nevybudoval z Waltrovky v době co nejkratší továrnu, která bude moci hrdě konkurovati s americkými velikány jako jsou Wright, Pratt & Whitney atd.“

Porovnání uvedených vět se skutečností  opravdu ve prospěch korektnosti generálního ředitele Ant. Kumpery nemluví. Kdo byl ale jejich autorem? Výroční zprávu podává akcionářům představenstvo a jeho předsedou byl otec Vítězslav Kumpera! Pozici Kumperů ve společnosti asi bylo nutné hájit i za cenu mírně řečeno nadnesených tvrzení. Firma WALTER v dalších letech ve svých propagačních materiálech uvádí velice kladnou referenci firmy SPARTAN u USA datovanou 25.března 1929, jejíž kopie je na další straně. Podepsal ji už ale W. Friedrich jako šéfinženýr firmy SPARTAN. Nabízí se jako jedna z možných příčin obchodního neúspěchu.

Závady dodávaných motorů asi také mohly mít i nějaký reálný základ. Dle svědectví Ing. Piláta (zaměstnanec Walteru od r.1927) sděleného Ing. Ivo Pujmanovi, mohlo v té době docházet k problémům při výrobě a montáži, které se mohly projevit až v náročném konkurenčním prostředí USA. Firma WALTER v uvedeném období musela ve všech fázích výrobního procesu projít  změnami, které lze obecně označit jako přechod od kusové výroby k výrobě sériové. Udržení schopnosti soustavně dodržovat vyzkoušené funkční vlastnosti motorů není jen záležitost konstrukce a výrobní technologie, ale i schopnosti vyrobené dílce změřit, mít k tomu potřená měřidla a umět změřit i ta měřidla. Pojem „výrobní tolerance“ určitě existoval, ale montáž „výběrem“ dle skutečně dosažených rozměrů vyrobených součástek asi také existovala. Její odstranění bylo možné jen promyšlenou přípravou výroby s jednoúčelovými přípravky, nástroji a měřidly, které spolu s důkladnou kontrolou musely zaručit shodnost všech vyráběných dílů s požadavky.

Zdeněk Sedláček

listopad 2010