Náš betoňák

Antonín Dittmayer
Psáno v roce 2000

Na jižním okraji továrny WALTER a.s. se tyčí mohutná pětipatrová železobetonová budova, všeobecně hovorově zaměstnanci nazývaná „betoňák“. Zdá se být jednolitá, ale není tomu tak. Sestává vlastně ze tří budov, které byly postaveny postupně s odstupem několika let.

Nejprve byla v roce v roce 1929 postavena budova č.1, zvaná tehdy „velká betonová budova“. Je to nynější střední část betoňáku. Jejím projektantem byl pravděpodobně Vilibald Hieke. Povolení ke stavbě po komisionelní prohlídce na místě, konané dne 11.5.1928, udělil magistrát hlavního města Prahy dne 2.června 1928. Stavbu provedla Českomoravská stavební akciová společnost se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 7. Rozpočtové stavební náklady byly 2 400 000 korun.

Kostra této budovy je železobetonová, konstrukce hřibová, stropy deskové, parapety a vnitřní příčky cihlové. Okna byla železná. V budově již tehdy byly dva nákladní výtahy o nosnosti 3000 kg a 1000 kg a jeden výtah osobní pro čtyři osoby.

Takto tuto budovu popisoval v listopadu 1930 v časopisu „Řidič automobilu“ Ing. Vl. Balcar:

„Rychlý růst podniku WALTER dokumentuje vysoká betonová budova úctyhodných rozměrů, v jejímž suterénu je umístěn sklad odkovků, výlisků a odlitků sériové výroby. V přízemí upraven je sklad zásobních součástí, jejich prodej a expedice, jakož i sklad hotových dílů pro sériovou výrobu. V prvém patře zřízena jest montáž chassis osobních i nákladních automobilů, kdežto v následujícím patře umístěny jsou montáže skupin, tj. motorů, převodních skříní, předních i zadních náprav, řízení a podobně. Třetí a čtvrté patro zaujímají montáže a demontáže leteckých motorů. V nejvyšším poschodí umístěn je sklad hotových a k prodeji připravených osobních vozů a chassis. Veškerá patra jsou spojena velkým výtahem pro dopravu vozů, menším výtahem pro dopravu materiálu, jakož i výtahem osobním. Budova byla spojena schodištěm s rohovým třípatrovým domem č.p. 346, postaveným v roce 1920, kde byly moderně zařízené kancelářské místnosti.“

Dále autor článku Ing. Balcar uvedl, že tehdy Waltrovka zaměstnávala přes 1200 dělníků a více než 150 úředníků.. V těchto počtech nebyli však zahrnuti zaměstnanci filiální továrny v Bělehradě.

Ve velké betonové budově byly až do závěru roku 1937 montovány osobní automobily Walter, na příklad typy Standard, Super, Lord, Regent, i nejmenší Walter Junior, jehož výroba začala v roce 1932. Samozřejmě také dvanáctiválcový Royal, tehdy nejdražší z československých automobilů.

Montovány zde byly i nákladní automobily PN a FNA, které měly jednoduchou robustní konstrukci a vysokou provozní spolehlivost.

Na žádost správní rady a.s. WALTER udělil magistrát města Prahy dne 3. června 1936 povolení ke zboření obytného domu a části rohového domu v katastru továrny a ke stavbě nové administrativní budovy.

Novostavba této betonové budovy č.2, nazývané „malá betonová budova“, byla ukončena v září 1937. Je rovněž železobetonová s cihelnými parapety a vnitřními příčkami, stropy jsou trámové. Na stavbu byl použit čížkovský cement Standard a beton druhu f. Stavbu rovněž provedla Českomoravská stavební akciová společnost.

Budova svými podlahami byla napojena na budovu č.1. Stěny a podlaha výstavního sálu v přízemí, kterou známe jako „zrcadlovka“, a podlaha slavnostního vstupu, jsou obloženy mramorovými deskami. Okna železná, v kancelářských patrech byla ještě druhá vnitřní okna dřevěná.

Pohled na továrnu WALTER v roce 1930 (1. část beton.budovy, garáž a umývárna)

Bulletin Walter č.1 z roku 1938 sebevědomě uvádí:

„Továrna WALTER vstupuje do nového roku 1938 v nové administrativní budově, kterou si vyžádala nová moderní organizace naší továrny v přítomné době a rozmnožené úlohy vedení továrny a našich administračních oddělení. Veškeré kanceláře, soustředěné nyní do této budovy, jsou po vzoru americkém přímo vzorně řešeny, jsou světlé a vzdušné, spojené v jednotlivé skupiny příbuzných oddělení. Ale přitom jsou navzájem oddělené skleněnými stěnami, tlumícími hluk. Celek působí dojmem nejvyšší účelnosti. K usnadnění práce úředníků přispívá také dokonalé vybavení kanceláří.

Reprezentační místnosti jsou řešeny a zařízeny tak, jak to odpovídá významu naší továrny evropském a světovém letectví a jak si to vyžadují časté závažné a důležité návštěvy nejpřednějších úředních a průmyslových činitelů různých států. Nábytek a dřevěné ostění v těchto reprezentačních místnostech, to je v pracovně generálního ředitele a v zasedací místnosti správní rady, vyrobila známá firma Emil Gerstel Praha.“

Bulletin Walter dále uvádí:

„Je zde také výstavní místnost a tovární museum, kde je dokumentován vývoj jednotlivých typů motorů a vystaveny nejnovější sériově vyráběné letecké motory s příslušenstvím. Také jsou zde ukázky práce laboratoří, zkušebního ústavu a metalurgického oddělení.“

Vše je v bulletinu dokumentováno fotografiemi, aby zákazníci i konkurenti továrny WALTER viděli její úspěchy i možnosti. Betoňák se stal symbolem síly a prosperity firmy.

Budova č.3, nazývaná „nová betonová budova“, byla postavena v roce 1941. Svými podlahami je napojena na velkou betonovou budovu. Má železobetonovou kostru, trámové železobetonové stropy, parapety a vnitřní příčky cihelné, dlažby dekaferové. Střecha je dřevocementová. Už před začátkem stavby byly v místě budoucí stavby zbourány přízemní skladiště a umývárna. Dle archivních dokumentů usilovala firma WALTER o stavbu č.3 již na počátku roku 1933, ale pro špatné hospodářské poměry muselo být od tohoto záměru upuštěno. V roce 1937 už ale dostala přednost stavba budovy č.2.

Čelní pohled na továrnu WALTER v roce 1930

Za dobu své existence prošel náš betoňák několika přestavbami a úpravami vnitřních prostorů, diktovanými potřebami a výrobním programem podniku. Krátce po osvobození bylo v továrně zřízeno Středisko pracujícího dorostu a jeho dílny umístěny v části pátého patra betoňáku. Až donedávna tam byly dílny Středního odborného učiliště a kanceláře jeho vedení. V září 1986 byla dokončena přestavba části třetího patra na učebny pro učiliště.

Ve čtvrtém patře bylo v osmdesátých letech vybudováno výpočetní středisko. V klimatizovaném sále byl umístěn počítač EC 1021, základní článek automatizovaného řízení podniku. Bylo tam také několik kanceláří odboru organizace a technika řízení.

Na stěně malé betonové budovy u slavnostního vchodu jsou upevněny dvě bronzové pamětní desky. Na první jsou jména zaměstnanců továrny WALTER, kteří v letech 1939 až 1945 položili život v boji za svobodu. Je na ní 38 jmen. Druhá pamětní deska připomíná stávku waltrováků v roce 1941.

Slavnostním vchodem, před kterým jsou nyní stožáry na vlajky, se vstupuje do předsálí firemního muzea – do bývalé zrcadlové síně, kde je na panelech a řadě vystavených motorů dokumentována historie a úspěchy firmy a značky Walter. V této síni se také čtvrtletně konají slavnostní setkání a besedy vedení podniku se zaměstnanci, kteří se dožili významných pracovních nebo životních výročí.

Z předsálí lze také vystoupit po mramorovém schodišti, na jehož stěnách bývaly četné diplomy, ocenění a vyznamenání, které byly podniku uděleny, do reprezentačních místností, v nichž má nyní kancelář generální ředitel a jeho sekretariát. Zasedací místnost je určená pro porady vedení podniku a větší jednání nebo návštěvy.

Pohled na „betoňák“ od stanice metra

Pohled od sousední budovy

Výstava historických motorů v zrcadlové síni v přízemí betonové budovy

Pohled na továrnu WALTER v šedesátých letech

Zde také končí vyprávění o našem betoňáku a jeho historii. Byl budován ze železobetonu, což mohlo tenkrát symbolizovat pevnou a silnou touhu po další prosperitě a možných dalších úspěších. Již sedmdesát let patří neodmyslitelně k naší továrně. Záleží jen na nás, na našich činech, aby i další stránky jeho historie byly úspěšné a zajímavé.

Letecká fotografie areálu WALTER v Jinonicích (1990?)

Družicový snímek areálu WALTER v Jinonicích (březen 2004)