Iranhala

Antonín Dittmayer
Psáno v roce 2000

Řekne-li někdo ve Waltrovce, že jde do IRANU, neznamená to výpravu do bývalé Persie, státu v jihozápadní Asii, ale návštěvu naší největší výrobní haly II/7 – tzv. Iranhaly. Tato hala byla postavena v době nacistické okupace republiky v letech 1942 až 1943. Podle dochovaných fotografií a dokladů prováděla stavbu pražská stavební firma Hrabě a Lozovský se sídlem v Praze III, Plasská 4.

V době okupace byl výrobní program naší továrny podřízen okupačnímu režimu letecké továrny Argus Motorenwerke A.G. Berlin-Reinickendorf. Výroba osmiválcového motoru AS10C s výkonem 220 k a dvanáctiválcového motoru AS410-A2 s kompresorem a reduktorem pokračovala po celou válku. Do Waltrovky byl tehdy dosazen německý zmocněnec a exponent gestapa Gustav Klestil.

Nacisté dobře znali renomované výrobky a.s. WALTER, a proto továrnu vybrali pro válečnou výrobu a dovolili ji co nejvíce rozšiřovat. Byly postaveny i další nové tovární objekty. V roce 1941 to byly přístavky ke slévárně a v nich umístěny galvanizace, svařovna a leštírna. Zkušebny leteckých motorů byly postaveny v letech 1941 až 1942, hala I/5 v roce 1942 (stavební firma Billik), přízemní budova osobního oddělení v roce 1943, třetí část betonové budovy v roce 1941 a na podzim 1943 byly dokončena stavba Iranhaly. Některé dílny byly ze strategických důvodů přestěhovány do okolí Prahy, např.. nářaďovna do Uhříněvsi, a na původní místo se vrátily až po osvobození.

Rodina Kumperů a ostatní akcionáři válečnou konjunkturu uvítali. Již 14.března 1941 zvýšila Waltrovka akciový kapitál na 33 600 000 korun. Kumperové velké zisky z Waltrovky výhodně investovali: část do rozšiřování podniku, zbytek do nemovitostí a pozemků. Vlastnili v Praze tucet činžovních domů, měli vily na Jílovišti, v Dobřichovicích, Na Nikolajce, zámek v Kolodějích.

Iranhala

Hala II/7 byla postavena na části pozemku, kde bylo předtím zahradnictví Františka Buzka. Pozemek a.s. WALTER odkoupila. Od továrny WALTER byla hala původně oddělena veřejnou silnicí, na které byla stanice městských autobusů. Nyní je to hlavní ulice podniku. Hlavní brána do továrny byla vedle betonové budovy. Nynější vrátnice č.2 byla postavena až v roce 1949.

Dle informací pamětníků měla být hala II/7 původně postavena v Iránu a sloužit tam jako přádelna. Stojiny ocelové konstrukce haly byly proto delší dobu uskladněny na okraji pozemku zahradnictví. Názory pamětníků se různí. Jedni tvrdí, že halu si objednal iránský šach v ČSR, ale vzhledem k vypuknutí války nemohla být tato již zaplacená zakázka uskutečněna. Druzí prohlašují, že přádelnu v Iránu chtěli postavit Němci, až tento stát opanují. Z tohoto záměru ovšem sešlo a hala byla nakonec postavena ve Waltrovce. Bohužel jsem neobjevil žádné doklady, které by některou verzi potvrdily. Snad také padá v úvahu, že se obě verze nevylučují.

Jako zajímavost mohu uvést, že v roce 1946 pětadvacetiletý úředník z oddělení přípravy výroby Jiří Goll navrhoval ve svém zlepšovacím návrhu změnu názvu Iranhaly jako odstranění pozůstatků okupace. Škoda, že z dochovaných podkladů nelze zjistit, jaký měl být nový název této naší výrobní haly. Jisté však je, že tento v pořadí desátý zlepšovací návrh, podaný 26.2.1946, byl dne 23.3.1946 zamítnut. Tak se nám u obráběcí haly II/7 název Iranhala zachoval dodnes.

Přístavky haly II/7, jižní, ve kterém jsou útvary řízení výroby a kontroly, i západní, kde je technologie, byly postaveny až v roce 1959. Strojový park v Iranhale se několikrát za dobu jejího trvání měnil a reorganizoval s ohledem na měnící se výrobní program podniku. Zaváděny byly jednoúčelové stroje a od osmdesátých let se i významně modernizoval zaváděním NC strojů.

Hala musela překonat i pohromu. V sobotu 11.ledna 1969 v 10.30 hodin vypukl v jižní části Iranhaly v blízkosti rozvaděče páry zhoubný požár, který se z dílen tehdejšího 3.provozu rozšířil až do téměř poloviny haly k dílnám 2.provozu. V té době byla dodavatelskými firmami vyměňována izolace parovodních potrubí a současně byly vyměňovány staré eternitové podhledy na stropních světlících za nové laminátové. Oheň se dostal na laminát a ten hořící kapal na stroje pod ním, které také začaly hořet. Na stropě pak oheň postupně přeskakoval z jedné stropní sekce na druhou až tam, kde ještě nebyly vyměněny eternitové desky. Škodu dovršily hasební práce, protože vodu nesnáší zejména elektrické příslušenství obráběcích strojů.

Při požáru bylo ve značné míře poškozeno 188 obráběcích strojů, to jest zhruba třetina obráběcích strojů v hale. Patnáct z nich bylo neopravitelných a bylo je nutné zlikvidovat sešrotováním. Výše škody byla vypočtena na více než 10 milionů korun. Naštěstí si požár nevyžádal oběti na životech ani nedošlo k žádné újmě na zdraví. Byla sobota a v hale pracovalo jen několik dělníků dodavatelských firem. Příčina vzniku požáru zůstala nezjištěna.

Finanční ztráta na majetku byla kryta pojištěním, ale bylo nutné využít každé hodiny, aby nevznikaly následné škody. Zejména bylo nutné rychlým obnovením provozu na pracovištích zabránit ztrátám z výpadku výroby. Přestože byla sobota, do podniku se dostavila řada pracovníků a byl stanoven postup nezbytných opatření a úkolů pro pět ustavených komisí. Ihned po skončení hasebních prací v sobotu odpoledne začaly práce na likvidaci škod a pokračovaly v neděli i následujících dnech. Ze spáleniště byly zachraňovány rozpracované detaily, nástroje i měřidla. Mezi požárem zasaženou částí haly a jejím zbytkem byla postavena provizorní přepážka.

V těžkých chvílích podniku pomohly dodavatelské závody i podniky patřící do skupiny Aero. Největší pracovní úsilí museli vynaložit v dílnách opravny strojů a údržby. Výsledkem bylo, že do konce I.čtvrtletí bylo 128 požárem zasažených strojů opraveno a vráceno do provozu. Mimořádným úsilím bylo také do konce I.čtvrtletí  zabráněno ztrátám ve výrobě a plánované úkoly byly splněny.

Až budete procházet Iranhalou, připomeňte si historii této naší největší provozní haly, která měla být původně přádelnou v Iránu. Již přes padesát let v ní vyrábíme díly a montujeme některé podskupiny leteckých motorů. Iranhala je a bude i v budoucnosti důležitou součástí podniku WALTER a jeho výroby.